Tomáš se vrátil domů vyčerpaný, ale v jeho hlase zněla pevná rozhodnost, když se zastavil ve dveřích kuchyně. Radka, jako obvykle, se točila kolem plotny a vyhýbala se jeho pohledu. Cítil, jak mu tíha nevyřčených slov svírá hrdlo.
— Musíme si promluvit — začal, opíraje se o kuchyňskou linku.
Mlčela, ale její ruce se lehce zachvěly. Nečekal na odpověď a řekl bez obalu:
— Chci se rozvést.
Radka se pomalu otočila. V jejích očích nebyly slzy, jen hluboký smutek, který se zdál prostupovat jejím srdcem.
— Proč? — zeptala se tiše, jako by se bála odpovědi.
Tomáš pokrčil rameny. Jak by mohl přiznat, že už měsíce myslí na jinou? Že společné roky se pro něj staly nesnesitelným břemenem? Místo slov položil na stůl dokumenty.
— Dům i auto jsou tvoje.
Radka vzala papíry a po chvíli je roztrhala na kousky.
— Tvé věci nepotřebuji — zašeptala. — Ale mám jednu podmínku.
Tomáš pozvedl obočí.
— Po dobu jednoho měsíce budeme předstírat, že jsme rodina. Náš syn se připravuje na maturitu… — její hlas se zachvěl. — A… každé ráno mě odneseš z ložnice ke vchodovým dveřím.
— Co? To je absurdní! — zamručel, ale přikývl. *Jen měsíc*, pomyslel si.
Následující ráno, když ji vzal do náruče, Matěj se rozesmál.
— Tati, vypadáte jako novomanželé! — Radka se přitulila k manželovi a její vůně — stejná jako kdysi — mu najednou zamotala hlavu.
Den za dnem si Tomáš začal všímat detailů: jejích hubených ramen, tmavých kruhů pod očima, způsobu, jakým zatínala zuby, když si myslela, že ji nikdo nevidí. Jednoho večera ji viděl, jak si zkouší šaty — visely na ní jako na ramínku.
— Hrozně jsi zhubla — řekl bez přemýšlení a dotkl se její ruky.
— To je jen ze stresu — odpověděla a odvrátila pohled.
Poslední noc v měsíci Radka ležela v posteli a mělce dýchala. Tomáš si sedl na kraj postele.
— Proč jsi mi nic neřekla? — zašeptal a jemně pohladil její chladné prsty.
Slabě se usmála.
— Matěj… musel věřit, že je všechno v pořádku.
Když zavřela oči, v jeho kapse stále ležela letenka do Benátek — ta, kterou koupil *pro ni*. Roztrhal ji a hodil do koše.
Na pohřbu byli jen sousedé. Matěj, držící fotografii matky, se zeptal:
— Proč jsi nás opustil, tati?
Tomáš neodpověděl. Věděl, že pravda — o nemoci, o nevěře, o dnech, kdy Radka psala dopisy na rozloučenou místo toho, aby bojovala — v něm zůstane jako nůž zabodnutý hluboko do srdce.
**Morálka:** Láska neumírá sama od sebe. My ji necháváme vyhasnout, když přestaneme naslouchat tlukotu srdcí.