Dlouho jsem skrývala pravdu a snažila se nikomu nic nevyprávět. Velmi jsem se těšila na příchod svého synka.
Svou rodinu jsem si založila před 5 lety a byla opravdu šťastná. Ale moje dobrá kamarádka byla naprostým opakem. Neměla ráda děti, vážné vztahy byly pro ni velkou výzvou. Najednou se objevil ten, kdo plně vyhovoval jejím požadavkům.
Později se kamarádka dozvěděla o svém těhotenství, které původně nebylo v jejím plánu. Vzhledem k tomu, že doba byla již dost velká, bylo příliš pozdě na přerušení těhotenství. Kluk se o všem dozvěděl a prostě ji opustil.
Marie hned varovala doktora – jakmile porodí dítě, napíše odmítnutí. Lékař, slyšíc takové rozhodnutí, se zeptal, zda žena nebude později litovat. Ale kamarádka sebejistě odpověděla “ne”. Všichni jen pokrčili rameny, protože nikdo nemůže člověka donutit změnit své rozhodnutí.
Byla jsem první, kdo se snažil s ní mluvit, aby to vzdala. Nicméně křičela, že to dítě jen zničí její život.
– Co, chceš na můj život kříž? Chceš, můžeš si to dítě vzít, ale nemusíš mě přesvědčovat.
Už jsem jí nic víc neřekla, ale v tu chvíli jsem pochopila, že chci to dítě vzít. Rodina samozřejmě měla smíšené pocity o mém rozhodnutí. Následující den jsem seděla v kanceláři lékaře a vyprávěla mu o svém plánu. Rozhodli jsme se, jakmile Marie porodí, přeformulovat všechny dokumenty, jako bych porodila obě.
Marie nesouhlasila, protože to dítě ani nechtěla vidět. Tři dny poté jsem porodila svého syna a týden poté se narodila dívka, která se teď měla stát mou dcerou.
Po 13 letech se Marie přestěhovala do jiného města a od té doby jsme se s ní přestaly bavit. Nevím, jak se její osud vyvíjel. Ale rozhodla jsem se své dceři říct celou pravdu, myslím, že je lepší, když se o všem dozví ode mě, než aby za zády slyšela klepy. Ačkoli, přiznávám, měla jsem velký strach z její reakce. Ale odpověď mé dcery mě znovu přesvědčila, že jsem opravdu šťastný člověk.
– Mami, nejsem malá a všechno chápu. Pro mě budeš vždy nejdražší.
