Moje babička Eliška má nyní 80 let a za posledních 20 let téměř úplně přerušila vazby s rodinou. Neslaví s nimi svátky a jejich telefonní čísla nemá uložená ve svém telefonu. Myslel jsem si, že to bylo kvůli nějakému konfliktu mezi nimi. Když mi ale babička řekla celou pravdu, pochopil jsem, že má naprostou pravdu.
Tento princip dodržuje už dlouho a radí všem, aby neudržovali příliš blízké vztahy s členy rodiny. Je to spojeno se změnami, které přicházejí s věkem, protože lidé se během života výrazně mění. Mladistvý maximalismus mizí a je nahrazen moudrým pochopením toho, co se děje.
Starší lidé stále více touží po tichu a klidu. Začínají si uvědomovat, že mají velmi málo času, a proto si váží každé minuty svého života.
Pro starší lidi má komunikace jiný význam. Nechtějí být poučováni, ale je pro ně důležité sdílet své zkušenosti a životní moudrost.
Kontakt s blízkými může být zdrojem štěstí, ale generační rozdíly často vedou k nedorozuměním. Starší a mladší lidé ne vždy dokážou najít kompromis a pochopit jeden druhého. Většinou každá strana konfliktu zůstává na svém stanovisku, což vede k dalšímu odcizení od rodiny.
Proto se zralí lidé vyhýbají zbytečným rozhovorům. Nechtějí být osamělí – potřebují jen klid a ticho. Hluk a neustálé hádky je jen okrádají o drahocenný čas, a proto je mnohem jednodušší přerušit kontakty s příbuznými. Ti, kteří chtějí klidné a harmonické stáří, se prostě rozhodnou držet si odstup od všech.
Starší lidé si obzvlášť cení svého osobního prostoru a do svého života pouští jen ty, které opravdu chtějí. To jim pomáhá udržet si vnitřní harmonii.
Dokonce i známý spisovatel Jiří to zmínil – moudří starší lidé se musí izolovat, aby nebyli přetíženi cizími myšlenkami a mohli se soustředit na to, co je pro ně skutečně důležité.
Osamělé stáří navíc slouží jako určitá příprava na rozloučení se životem. Psychologové však radí nezpřetrhat všechny vazby, aby byl někdo, s kým mohou sdílet své obavy a strachy.
Co si o tom myslíte vy?
